Čížkrajické stránky

Kalendář

Sam

Sama jsme si pořídili hned, jak jsme se odstěhovali z koleje, protože já nechci být bez psa déle, než je nezbytně nutné a už jsme se na něj hrozně těšila. Původně jsem měla zálusk na fenku boxera, ale ti se Martinovi nelíbí. Líbí se mu naopak labradoři, takže jsme si začátkem léta 2002 pro jednoho jeli do Křeče u Černovic, kde se Sam 4. dubna narodil. Sam je bez PP, protože jsme tomu tehdy nepřikládali takový význam. Možná i díky tomu není ve všem jako typický labrador – je dost dominantní a rád se pere. Taky nemusí vodu (ještě tak se svlažit, když je moc horko, ale nějaké dlouhé cachtání…?) a aportování považuje za naprostou pošetilost. Na druhou stranu překypuje typicky labradoří láskou ke všemu živému (hlavně mláďatům), žravostí a bezstarostností.
Labrador bývá prezentován jako milý, klidný a rozumný pes, který nade vše miluje svého pána a je pro jeho radost ochoten udělat cokoliv. Z knih nabývá nepoučený čtenář dojmu, že toto všechno má labrador vrozené, že vlastně není třeba jej nic zvláštního učit. Pravda je však trochu jiná a to vede často ke zklamání a v důsledku také ke zvyšujícímu se počtu nezvládnutých, divokých a agresivních labradorů. Labrador je totiž v první řadě pes jako každý jiný, a to pes velký, těžký a silný, v mládí dosti divoký, který má svoji hlavu a s ohledem na to je zapotřebí jej vychovávat. Už u malého roztomilého štěněte je nutné si uvědomovat, že z něj vyroste 30 až 40 kilový psí halama, který MUSÍ poslechnout. Nabízím pár postřehů ze života s labradorem, které by Vám mohly pomoci se částečně připravit realitu Vašeho radostného ale občas i lehce vyčerpávajícího soužití s tímto báječným psem.
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.