Čížkrajické stránky

Kalendář

Bára (Alaja Fahave)

O Báře

Bára, pravým úředním jménem Alaja Fahave, je beauceronní fenka s PP, narozená 19. 2. 2006 v chovatelské stanici manželů Havlových Fahave. Jejími rodiči jsou obranářka flyballistka Beata z Lhotecké Linie a francouzský fešák Ufo de la Montagne du Seigneur. Na třetí pokus Bára naprosto splnila moje očekávání a představy o ideálním psu. Je milá, temperamentní, pracovitá, citlivá a mazlivá. Občas nám sice její temperament trochu přerůstá přes hlavu a její chuť do jakékoliv činnosti hraničí s hysterií, ale je to zlatíčkoJ. Jak jsme k Báře vlastně přišli…

Labrador Sam nikdy nejevil sebemenší snahu vyhovět mým výcvikovým ambicím a spolupráci na jakékoliv téma mimo krmení vytrvale odmítal. V jeho čtyřech letech bylo už jasné, že se to časem nezlepší, ba naopak. Začala jsem tedy přemýšlet o pořízení druhého psa. Přesvědčila jsem Martina a šla jsem na to vědecky. Chci, aby druhý pes byl menší než Sam, temperamentní, ale ne příliš, oddaný, pracovitý, ochotný ke spolupráci, ani úplně krátkosrstý, ani dlouhosrstý, prostě tak akorát. Vytipovaná plemena jsem sepsala do tabulky a obdařila výčtem jejich kladů a záporů. Pak mě ještě napadlo provést na datech statistickou analýzu, ale to už mě Martin zadržel…

Nicméně, do užšího výběru se propracovala zejména ovčácká plemena, která mají úzkou spolupráci s člověkem naordinovanou od nepaměti. Jako ideál vycházel holandský ovčák nebo krátkosrstá kolie, ovšem obé Martin zamítl, že se mu nelíbí. Kolie má moc úzkou hlavu a holanďan prý vypadá jako hyena… Martin nadhodil možnost beaucerona, kterého jsem vyřadila pro nadměrnou hmotnost (chtěla jsem, aby fenka vybraného plemene měla maximálně 25 kilo). Já měla beaucerona mezi „vysněnými“ plemeny, která si „jednou“ zaručeně pořídím. Až budu mít víc zkušeností, neboť o bosících se všude píše, že nepatří do rukou nezkušeného kynologa… Ale začalo mi to hlodat hlavou…

Pročetla jsem o beauceronech co se dalo a přišlo mi, že si informace lehce odporují. Pes oddaný a závislý na pánovi a zároveň samostatný v úsudcích? Pes jednoho pána a zároveň milující celou rodinu? Pes klidný a zároveň neúnavně pracující a temperamentní? Pes silný, mohutný a zároveň mrštný a pohyblivý? Pes tvrdý a charakterní a zároveň empatický a citlivý? Jde to vůbec dohromady? Zmatená jsem napsala do diskuze na beauceronních stránkách a poprosila o odpovědi na dotazy, co mě nejvíc ležely na srdci. Nejen, že mě odpovědi ochotných majitelů a chovatelů naprosto uklidnily a uspokojily, ale nabyla jsem přesvědčení, že bosík je ideál. Všechny ty protiklady platí v tom nejlepším slova smyslu. A taky jsem zjistila, že v chovatelské stanici Fahave mají právě štěňátka a dvě fenečky jsou ještě volné.

Věci nabraly rychlý spád. Po krátké mailové konverzaci s paní Havlovou jsme za pár týdnů jeli k Neratovicím „podívat se na štěňátka“. V uvozovkách proto, že mi bylo jasné, že si jedno odvezeme… Z webových stránek jsme měla vytipovanou fenku jménem Anarchia, ale… Když nás horda černých koulí přivítala, Anarchia zalezla do boudy a dál jsme ji nezajímali. Silně nám tím připomněla našeho nezávisláka Sama… Naopak Alaja, druhá volná fenka, se k nám měla celou dobu, mazlila se, tulila, vnucovala, lezla na klín. Bylo to jasné – ona si nás vybrala. Sepsali jsme kupní smlouvu, zaplatili, popadli štěně a pytel granulí a vydali se na dlouhou cestu domů. Čubince nebylo v autě moc dobře a hned se několikrát poblinkala… Od té doby jízdy autem nesnášela a trvalo nějakou chvíli, než jsme ji popojížděním na krátké vzdálenosti naučili, že se jezdí za příjemnými zážitky a než se jí přestalo dělat zle…

Dohodli jsme se předem, že budeme Alaje říkat Bára. Doma byla nejdřív trochu přejetá, vyšplhala na křeslo, tam rozpačitě seděla a jen pozorovala všechno kolem. Sam z ní měl ale velikou radost, až nás to zaskočilo. Čekali jsme, že bude prcka spíš ignorovat a blahosklonně snášet, on se ale Báře hned začal věnovat, nosil jí na křeslo hračky, vrtěl ocasem, vyzýval ji ke hře. Ovšem během pár dní se Barča rozkoukala a Sam jistě své vstřícnosti nejednou zalitoval. Následujících několik měsíců trávil procházky se štěnětem zakousnutým do faldů na krku nebo kličkováním před rozdováděnými výpady. Protože je ale Sam Pan Pes, je k fenkám velmi galantní a jeho trpělivost nezná mezí. Jen jednou malou vytrestal, a to když nerespektovala jeho vlastnická práva ke kosti. Když jde o jídlo, Sam nezná bratra! Bára to odnesla jedním stehem pod okem a trvalým respektem k žeroucímu Samovi…

Na rozdíl od Sama byla Bára nedůvěřivé, opatrné štěně. Se vším potřebovala pomalu, v klidu seznámit. Nicméně jak postupně nabývala zkušeností, její sebevědomí rostlo a dnes už ji nové věci nezaskočí. Taky je velká závislačka. Jako malé jsem se jí snažila schovávat, a stejně jako u Sama jsem nebyla úspěšná – tady ale proto, že se ode mne štěně nehnulo na krok a nedalo mi šanci se schovat! Co se výchovy týče, s Bárou šlo vše po dobrém. Jako nehroznější trest stačilo křiknout… Vůbec je velmi citlivá na intonaci hlasu i na náladu doma. Trochu té citlivosti, pravda, pozbyla díky Samovi, který, dokud se na něj nehuláká z plných plic, ani hlavu neotočí, ale pořád je to paráda.

S výcvikem jsme začali záhy, Bára nepotřebuje do ničeho nutit. Všechno ji baví, jen samou snahou zavděčit se občas kazí víc, než je třeba. Je taková snaživka, zejména ve srovnání se Samem. Konečně mám toho vysněného psa, který mi dává najevo svou lásku a oddanost a stále na mně visí očima: „tak HONEM, co budeme dělat TEĎ?“. Jen je potřeba ji neznechutit drilem  – potřebuje pracovat v tempu, pořád něco nového, žádné únavné opakování, hlavně hravě, vesele, nápaditě.

Bára miluje aport, míček vydrží vytrvale nosit hodiny. Až je s tím občas otravná, ale mám, co jsem chtěla. Míček občas nahrazujeme frisbee talířem. Taky zbožňuje vodu, nevynechá jedinou příležitost se vykoupat, bez ohledu na počasí nebo roční dobu. Ráda taky hrabe, na zahradě či v gauči si vyhloubila jámy, ve kterých s oblibou odpočívá. Velmi ráda překonává překážky, na cvičáku sama od sebe přebíhá a přeskakuje všechny kladiny a áčka, až ji musím krotit. Taky obrany ji baví, bohužel máme potíže s plnými zákusy – zanedbala jsem to díky svojí nezkušenosti, teď se to snažíme napravit. Stopuje také ráda, jen musím trochu brzdit její nadšení. Díky svému temperamentu a dobrému nosu má tendenci stopu prolítnout v rychlém tempu a zbytečně pak dělá chyby. Věnujeme se i musherským sportům, jen rekreačně, zato rády. Při běhu, chůzi i na běžkách Bára skvěle táhne, je naprosto neúnavná. Jen jí otravuje, když jí nestačím v jejím šíleném tempu…

V lese má Bára občas tendenci prohánět srnky a hledat jejich stopy. Ale díky její fixaci na míček a na paničku jsme to dostali pod kontrolu bez nějakých drastických metod. Jen v době hárání je to horší, Báře se splaší hormony a prohání všechno, co se hýbe. Do toho šílí Sam a my v důsledku taky, ale zatím se to pokaždé dalo vydržet… Jen je velká úleva, když se to po těch pár týdnech vrátí do normálu.

 

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.